Na terapii – nebo spíše na přípravu k porodu spojenou dle potřeby s terapií EFT (viz www.eftuzdravi.cz) přišla budoucí maminka Petra v 30. týdnu těhotenství. Měla problémy se spaním (bříško už jí začínalo být nepohodlné), byla nervózní a jakoby ustrašená. Vzhledem k tomu, že přirozený a šetrný porod je závislý především na tom, v jakém psychickém stavu se nachází rodička v okamžiku rození, nebyl stav mé klientky zrovna ideální. Naštěstí bylo relativně ještě dost času to zkusit změnit. Ťukaly jsme jednoduché věty:

I přesto, že se bojím porodu, bojím bolesti při porodu, bojím toho, že nebudu umět porodit (byla  prvorodička), že nebudu mít dost sil porodit…

Ale nějak jsme se nemohly pohnout dál…Tak jsem ji vyzvala, aby mi popsala, jaký porod by byl pro ni ten „ideální, přirozený, šetrný“…Ale nebyla schopna to dát nějak do kupy. Zeptala jsem se tedy, jestli nechce rodit doma? Ne, to ne. Takže v porodnici? Jen se na mě nešťastně dívala. Tak jsme ťukaly:

I přesto, že mám strach z porodnice – ale to je široký pojem, z čeho tam má strach?

I přesto, že mám strach z cizího prostředí, z doktorů, z jejich nedůtklivosti a arogance, z jejich neopodstatněných zásahů, oxytocinu, nástřihu, císařského řezu – tady se vždy snažím pracovat s těhotnými tak, aby vzaly za své, že v jejich případě jakýkoliv zásah bude v zájmu zdraví a života jejich a jejich děťátka – pak jsou samozřejmě tyto zásahy na místě a správné (vysvětluji zde zákon přitažlivosti – čeho se bojí, to přitahují). Takže toto téma jsme oťukávaly dokola a dokola, až Petra uznala, že když budou tyto zásahy „nutné“, jsou pro ni „přijatelné“. Stále ale ještě něco viselo ve vzduchu… Zkusila jsem tedy oťukávat jiné téma – spaní:

I přesto, že špatně spím…a Petra upřesňovala: že se stále převaluji, že stávám často na pití, na malou, že se bojím usnout, že se bojím snů, že se bojím snu, kde mě mučí, kde ležím na stole a řežou mě do břicha, kde vidím ten strašný blýskající se skalpel, kde vidím ty obrovské kleště….

Musely jsme na chvíli přestat, protože se Petra začala třást a vzhledem k jejímu stavu jsme musely být opatrné. Když se uklidnila, začaly jsme probírat, zda je tam nějaká souvislost – a byla. V osmé třídě na základní škole je snaživá paní učitelka dostala v rámci výuky dívek „péče o dítě“ na porodní sál (naštěstí bez rodiček) a podobný snaživý lékař (asi její syn) jim ukazoval všechny nástroje a popisoval postupy, jaké při porodu používají. Citlivějšími žačkami to trochu otřáslo. Petra byla jednou z nich. I přesto, že si nechtěla přiznat, že tento hloupý zážitek v ní nechal takový dozvuk, bylo to tak. Oťukaly jsme tedy nenávist k učitelce, která ji tam zavedla, nenávist k doktorovi, který se choval arogantně a nafoukaně, nenávist a strach z výsměchu spolužaček, které nechápaly její vyděšení, strach z nástrojů, hlavně porodních kleští a nakonec naštvání na sebe, že byla tak „blbá“ (to je prosím, výraz mé klientky v její větě), že tomu všemu podlehla a dodnes ji to pronásledovalo ve spánku a teď kazí radost z těhotenství a těšení se na miminko….

Petra přišla ještě jednou, abychom doladily její přípravy na porod (musela ještě správně „připravit“ svého muže k porodu, atd.) a evidentně se nám to povedlo - porodila v porodnici přirozeně bez zásahů, jen prý bezbolestně to teda nebylo! Ale to jsem jí já  neslibovala, protože tohle k porodu patří, a když to vše máte za sebou a v rukou to zdravé škvrně, stojí i těch pár „tlaků a vln“ (lepší výraz pro bolest, ne?) za to!!!

Eliška Razáková, mobil: 602 371 824, www.eftuzdravi.cz