Vytisknout

Strach z pavouků

Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor

Ačkoli jsem nikdy nenavštívila Afriku, považuji ji za krásnou zemi, kde – na můj vkus – trošku víc připaluje sluníčko, a kde žije mnoho krásných, ale i nebezpečných zvířat. Ty se však, ač se to na první pohled nezdá, vyskytují i v našich končinách. Stačí si jen vzpomenout na všechny ty armády krvežíznivých komárů, klíšťat, mravenců a komárů. Proto mi připadá poněkud podivné, že mnoho zdejších lidí trpí arachnofobií. Pavouci sice nejsou, pro většinu „nepostižených“ lidí, žádní fešáci, ale jinak nijak nestojí o naši přízeň a jsou tiší a neuvěřitelně skromní. Komu z nás stačí k vrcholnému štěstí muška (a to nemusí být ani zlatá). Nicméně mnoho lidí tímto strachem trpí a mají – li sdílet stejnou místnost s pavoukem, jsou schopni zmobilizovat „do zbraně“ celou rodinu.

Jedna mladá slečna měla stejný problém. Problém dosahoval takového rozměru, že nemohla být v místnosti, kde na ni hrozivě civělo všech osm pavoučích očí. Na sportovním táboře odmítla chodit na dřevěný záchod, kvůli přítomnosti pavučin.

V úvodním rozhovoru mi popisovala hrozný vzhled tohoto monstra, jeho smrtonosný nástroj ve formě pavučiny, nepřiměřeně vysoký počet nedepilovaných nohou, díky kterým při běhu dosahuje téměř nadzvukové rychlosti.

Nezbývalo tedy nic jiného, něž začít ťukat. Při vyťukávání ošklivosti pavučiny se nám vynořila další asociace. Potvrzení, že za každou fobií se skrývá jiný problém.

Tímto problémem byla kolegyně ze školy, která je snad trošku pohlednější než pavouk, o to více však zákeřnější. Formou typicky dívčí taktiky vyvolává dovedně spory mezi kamarádkami a po roztržce je přiláká na svoji stranu. Také se snaží terorizovat se svoji skupinou celé okolí.

Tedy z arachnofobie se vyklubala jakási sociální fobie a pocit ohrožení.

Krásný příklad stejné formy chytání obětí a stahující se pavučiny. Tím se ťukání stočilo úplně jiným směrem. Nechali jsme už odpočívat pavouky a do centra naší pozornosti jsme umístili proradnou dívku, které jsme to „natřeli“- nemám ráda, štve mě, nenávidím její způsoby…

Potom jsme se zaměřili na ošetření vlastního sebevědomí a odstranili pocit ohrožení. Hrůza z pavouků sice zcela odstraněna nebyla, ale je důležitější, že slečna začala akceptovat pavoučí přítomnost ve stejné místnosti a byla schopna už ho vlastní silou (za pomoci přiměřeného zbrojního arzenálu – bačkory) zlikvidovat. Chudáci pavouci!

Iveta ANDRLOVÁ
Terapeut energetické psychologie & EFT