Strach z ohně
Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor
Přišla za mnou paní se čtyřletou holčičkou. Malá Maruška se tak bála ohně, že doma nemohli zapálit svíčky, nemohla být v místnosti, kde hořel krb a když se šli podívat na lampióny, museli se hned vrátit.
Také měla velmi neklidný spánek a často se s pláčem budila.
Ťukali jsme:
I přesto, že se bojím ohně a ohňostroje, maminka mě má ráda a jsem její miláček.
I přesto, že se bojím, že všechno shoří, …
I přesto, že ohýnek v pohádce o Dorotce byl zlý a všechno spálil,…
I přesto, že když jsme se vrátili z Řecka, hlásili, že tam hoří,..
I přesto, že mám zlé sny o ohýnku,…
Maruška byla úžasná. Nechala na sebe ťukat a když jí to přestávalo bavit, ťukaly jsme střídavě na Marušku a medvídka.
Na konci sezení jsem zapálila svíčku a Maruška si jí vůbec nevšímala.
Později mi volala maminka, že Maruška se ohně už nebojí, tatínkovi hned hlásila, že teď už mohou jít na ohňostroj, spí naprosto klidně a když si hraje, „léčí ťukáním“ medvědy.