Za úpravu a gramatiku zodpovídá autor. 

Matka přivedla svou  12tiletou dceru Evu, s kterou již 3 roky obchází lékaře i léčitele, aby ji zbavili neustálé rýmy a bolesti vedlejších dutin. Vyzkoušeli všemožné léky, homeopatika, bylinky i čáry máry a nic dlouhodobě nepomáhalo. Obě z toho byly již vyčerpané a nešťastné. Matku jsme poslaly na procházku (moc se jí nechtělo) a s Evou jsme začaly vyťukávat:

I přesto, že jsem nešťastná, že mám pořád rýmu,

I přesto, že jsem unavená z toho, jak jsem pořád nemocná,

I přesto, že už mě to nebaví…

Zeptala jsem se jí, co všechno ji v životě nebaví? Ťukaly jsme: nudle u nosu, pálení očí, vodu v uších…Vodu v uších?!? Jak to? Eva to vysvětlila: vždyť chodí pravidelně plavat. Každý den má 2 hodiny trénink v bazénu. To mi ovšem na začátku zapomněly jaksi obě říci. Řekly to alespoň všem těm lékařům a léčitelům?! Prý ano – všichni se shodli (jak jinak), že to má z té chlorované vody a doporučili plavání ukončit. Ale plavalo se dál a léky se také zkoušely dál, protože Eva se svého koníčka nechtěla vzdát. Napadlo mě se zeptat, jestli ke všem lékařům hodila s mamkou a jestli mamka byla vždy při každé konzultaci….ANO. Tak jsem rychle začala zase ťukat:

I přesto, že jsem nešťastná, protože bych měla nechat plavání, protože z něj mám rýmu,

Eva se tvářila nějak divně,  uhýbala očima, takže jsem tu větu trochu pozměnila:

I přesto, že bych nebyla nešťastná, kdybych musela nechat plavání….a Eva si začala sama tvořit další věty:

I přesto, že mi vadí, že musit chodit plavat,

i přesto, že mě štve, že musím chodit plavat

i přesto, že jsem naštvaná na mámu, že musím chodit plavat

i přesto, že je mi líto, že nemůžu být třeba u koní

i přesto, že nikdy nemůžu dělat co chci

i přesto, že mám strach říct mámě, že už nechci plavat, protože to nechce slyšet,

i přesto, že mám strach, že se mámě zhroutí svět, až mě už nebude trénovat (?!?!)

- Ano, její maminka za mlada závodně plavala a nechala toho, protože otěhotněla a vdala se.

S malou Evičkou však chodila do bazénu již od 6ti měsíců, udělala si trenérský kurz a od 6 let byla její trenérkou v plavání. Ze začátku se to líbilo oběma, ale asi před 3 roky to Evu už přestalo bavit a postupně už měla proti plavání  silnou averzi. Bála se to však mámě říci, protože kdykoliv o tom začala, matka řekla, že je v plavání lepší než byla ona a někam to dotáhne. Ani nemoc a lékařská doporučení na tom nic nezměnily…Eva obrátila svou vzpupnost do sebe, začala být často nemocná, nervózní, nezvládala školu a proto skončila u mě. Další terapie s Evou v tuto chvilku neměla cenu, doporučila jsem její matce, aby se za mnou někdy zastavila bez Evy, že si popovídáme….Objednala se hned další den.

Chtěla jsem jít na ní trochu oklikou, vždyť u ní neuspěli lékaři ani ti další – nakonec jsem jí to řekla, tak jak to bylo: Eva dělá plavání jenom proto, že jí k tomu ona nutí. Tečka. Po malé odmlce se zeptala: A to vám Eva řekla sama? No, ano, ale hrozně se vás bojí, takže bude plavat dál, nebojte se… – já na to a zase jsem jen čekala, co bude dál. Doba asi uzrála, těch několik let nesouladu mezi dcerkou a matkou udělalo své. Paní se rozplakala a plakala a plakala. Ta tam byla tvrdá trenérka a matka, co chce, aby to její dítě někam dotáhlo. Převyprávěla mi své dětství a jak ji plavání naplňovalo, když doma chyběla láska a harmonie, a jak moc jí chybělo, když s ním musela skončit, a jak to bylo krásné, když plavala s malou Evičkou v bazénu….Ale tady už začíná příběh EFT s jinou klientkou – tou starší. Ta mladší – Eva. právě začíná zjišťovat, jaká inteligence a krása se schovává v koních…Zatím jim chodí kydat hnůj a dívat se do jejich moudrých a chápajících očí….

 

Eliška Razáková, mobil: 602 371 824, www.eftuzdravi.cz