Za úpravu a gramatiku příspěvku zodpovídá autor 

 

Klientka, mladá žena, 36 let, ke mně přišla na terapii tři dny poté, co jí lékaři po třech a půl měsících různých vyšetření diagnostikovali adenokarcinom děložního hrdla. Jedná se o vzácné zhoubné nádorové bujení, které se vyskytuje pouze u 10 až 20% všech zhoubných nádorů děložního hrdla. Tento typ nádorového bujení patří mezi nejagresivnější zhoubné nádory, metastazuje po celém těle, napadá také plicní tkáň, močový trakt, prakticky jakýkoliv orgán.

Klientka ke mně přišla s výraznou duševní úzkostí, strachem, obavami z rakoviny a celkové negativní prognózy nemoci. Dále trpěla trvalými úpornými fyzickými bolestmi v podbřišku způsobenými tlakem nádoru.

Nejprve jsme sepsaly všechny psychické a fyzické problémy, které jsem začala postupně ťukat.

„I přesto, že mám strach z rakoviny, mám se ráda a přijímám se.“
- strach, že umřu
- strach z operace
- strach, jestli operaci přežiju
- strach, že operace nedopadne dobře
- strach, že rakovina bude i někde jinde než jen v děloze
- strach, že je už pozdě a lékaři mi nepomůžou
- strach, že se úplně neuzdravím
- strach, že mi doktor řekne, že je rakovina v pokročilém stadiu a že je pozdě
- strach, že bude špatná prognóza a budu tady jen 1 až 2 roky, pak umřu
- strach, že budu chodit na ozářky a na chemoterapii
- strach, že přijdu o vlasy po ozářkách
- strach, že léčba bude dlouhá
- strach, že léčbu tak dlouho nevydržím
- strach, že Anička (dcerka) je malá a zůstane sama
- strach, aby se Anička netrápila, kdyby se mi něco stalo

Všechny psychické aspekty měly na začátku SJS 10. Po několika kolech ťukání klesla SJS na 5.

Ťukaly jsme dále psychosomatické aspekty:

„I přesto, že mám stažený žaludek, když začnu myslet na to, jak to dopadne, mám se ráda a přijímám se.“
- nemám chuť k jídlu
- cítím tupou bolest hlavy, když si vzpomenu na tu nemoc
- potím se, když začnu myslet na nemoc, že to špatně dopadne (SJS 10, po několika kolech SJS 0)

Dále jsme ťukaly fyzické bolesti, které klientka cítila trvale již 3 a půl měsíce. Bolesti tlumila 3x denně brufenem. Kvůli bolestem nedokázala často ani spát, pohybovat se.

„I přesto, že mám pořád menstruační bolesti v podbřišku, mám se ráda a přijímám se.“  
- píchání v podbřišku
- když sedím, cítím, že mě to tlačí
- i při chůzi mě bolí podbřišek
- bolest vystřeluje dozadu do kříží
- tupá bolest v křížích, občas mě tam píchne
Tyto fyzické bolesti utlumené brufenem měly na začátku SJS 6. Po několika kolech ťukání SJS klesla na 3. Ťukaly jsme zbývající bolesti, až SJS klesla na 0.

Po odťukání fyzických bolestí jsme se vrátily opět k psychickým problémům a ťukaly jsme všechny zbývající psychické aspekty. SJS pak klesla na 3.  
Terapie trvala asi 2 hodiny, byla celkově pro klientku velmi vyčerpávající.

Na závěr jsme ještě sestavili pár jednoduchých afirmací, které si klientka opakuje ve chvílích úzkosti a strachu.
„Přijímám pokoj.“ „Přijímám lásku.“ „Děkuji všem zdravým buňkám v mém těle, že dobře pracují.“
Klientka odcházela s výraznou psychickou úlevou, vyčerpaná, ale bez bolestí.

Za dva dny mi klientka volala, že se bolesti asi po 3 hodinách znovu vrátily. Mezitím klientka nastoupila do onkologického centra k náročné léčbě. Po vstupním vyšetření v nemocnici jí lokalizovali nádor o velikosti 4x2,5cm v děložním hrdle. Sdělili jí, že jí jde o život a operace bude radikální – kromě odstranění dělohy také odstranění vaječníků a okolních tkání. Klientku ještě propustili s tím, že jí telefonicky sdělí zahájení chemoterapie.

Ťukala jsem tentokrát (tedy za 2 dny) na dálku fyzické bolesti, které mi klientka sdělila při minulém sezení. Do klientky jsem se vcítila a přidala jsem i bolesti, které jsem intuitivně cítila. Po ukončení ťukání na dálku mi od klientky za pár sekund přišla SMS. „Je to neuvěřitelné, ale už mě to bolí jen trochu!“

Další den ke mně klientka přišla a tentokrát jsme ťukaly přímo nádor v děloze. Při ťukání se začaly střídat emoce.
„I přesto, že mám nádor v děloze, mám se ráda a přijímám se.“
- strach, jak dopadne léčba
- strach, jestli se z toho vyhrabu
- vztek, kde se tam ten nádor vzal
- vztek, že je to tak velká mrcha
- nejraději bych ho zadupala do země
- lítost, že jsem se rozvedla (pozn., klientka je rozvedená již 10 let)
- bylo mi tehdy špatně od žaludku
- nemohla jsem jíst, zvracela jsem
- nemohla jsem se postarat o Aničku (dcerku)
- zůstala jsem sama s Aničkou
- neměla jsem kde bydlet
- neměla jsem peníze
- furt jsem byla nemocná, měla jsem chřipky, opary, horečku
- bylo to nejisté období
- byla jsem na dně
- líto, že Anička je z rozvedené rodiny
- líto, že Vláďa (otec dcerky) bydlí jinde, že se na něho Anička nemůže spolehnout

SJS u strachu a vzteku klesla z 10 po několika kolech na 8. SJS u lítosti klesla ze 4 až na 0.

Ťukaly jsme dále opět fyzické bolesti v podbřišku. Velký pokrok byl v tom, že po předchozích terapiích bolesti povolily a klientce stačilo, když brala brufen pouze 2x denně.

„I přesto, že pořád cítím menstruační bolest v podbřišku, mám se ráda a přijímám se.“
- jak si sedám, cítím, že mě tam nádor tlačí
- nádor tlačí, až to bolí
- jako bych tam něco měla
- jako bych si sedla na nějaký míček
- po otázce „Jak vypadá míček?“ „Jako tenisák.“
- je to, jako bych si sedla na odporně tvrdý tenisák
- když tím tenisákem dostanu, bolí mě to

Bolest klesla z SJS 6 po mnoha kolech ťukání na 4-2-1.
Klientka cítila rovněž tupou bolest v levé noze od kolene dolů.
„I přesto, že cítím tupou bolest v levé noze od kolene dolů, mám se ráda a přijímám se.“
- mám těžkou levou nohu
- když sedím, cítím, že mám těžkou levou nohu od kolene dolů (SJS 6-3-0)

Vrátily jsme se ještě ke strachu z léčby.
„I přesto, že mám strach, že léčba bude dlouhá, mám se ráda a přijímám se.“
- strach, že umřu
- strach, že nastanou nějaké komplikace – embolie, že mi klesne tlak (SJS 8-6)

Klientka již byla opět značně vyčerpaná, tak jsme terapii ukončily.
Na závěr jsme provedly ještě metodu volby a ťukaly celé „trio“.
„I přesto, že mám nádor v děloze, rozhoduji se cítit zdravá a silná.“
„I přesto, že mám strach, že léčba bude dlouhá, rozhoduji se, že se úplně uzdravím.“  

Při další terapii jsme opět ťukaly všechny strachy z rakoviny, operace atd. (intenzita SJS klesala 5-3-2) a fyzické bolesti v podbřišku (SJS 4-3-1).
Dále jsem navrhla, aby si klientka „promluvila“ se svou nemocnou dělohou. Napsaly jsme tedy „dopis děloze“. V něm klientka své děloze poděkovala, že byla celou dobu zdravá, vždy měla pravidelnou menstruaci, odnosila díky děloze Aničku. Klientka vyjádřila, že má dělohu ráda, i když je v ní tak velký nádor, který dělohu určitě bolí a tu bolest cítí i klientka. Omluvila se, že jí nedopřála odnosit ještě další miminko, když užívala antikoncepci. Dále se omluvila, že dělohu bude muset dát pryč, ale že by si moc přála, aby se děloha uzdravila. Svými myšlenkami jí poslala pozitivní energii a lásku a ujistila ji, že ji má přesto všechno ráda.

Při čtvrté terapii jsme ťukaly hlavně vztek, který klientka začala silně cítit.
„I přesto, že mám vztek sama na sebe, mám se ráda a přijímám se.“
- vztek, že jsem zlá a protivná na okolí
- rozhodí mě i smetí
- leze mi na nervy, že mě to furt bolí
- každá maličkost mě vytáčí
- vztek, že Honza (přítel) nás na dovolené v Egyptě přehlížel (pozn. dovolená před 2 lety)
- vztek, že Honza se mi na dovolené nevěnoval
- vztek, že se Honza chtěl zavděčit Petře a Láďovi
- nejraději bych někam zalezla
- už se mi nechce ani mluvit (SJS klesala 10-4-1)

Znovu jsme ťukaly i fyzické bolesti v podbřišku, i když tentokrát byly bolesti zcela utlumeny brufenem.

Klientka byla pak hospitalizována v onkologickém centru, kde podstoupila 1.cyklus chemoterapie.

Po návratu z nemocnice při další terapii jsme ťukaly lítost a strach. Klientka zprvu stále jen plakala.
„I přesto, že je mi líto, že budu v nemocnici zase sama, mám se ráda a přijímám se.“
- lítost, že tam se mnou nebude Anička
- lítost, že budu mezi cizími lidmi
- nebude tam se mnou mamka, taťka, Honza (přítel)
„I přesto, že mám strach, že chemoterapie je zbytečná, mám se ráda a přijímám se.“
- strach, že se ten nádor nezmenší
- strach, že mi bude po chemoterapii zase špatně
- strach, že se mi bude zase točit hlava
- budu slabá, unavená
- budu mít stažený žaludek, nebudu moct jíst
- budu brečet
- nevstanu z postele, nic neudělám sama

Klientka byla po terapii opět uvolněná, schopná se zasmát, že těch pár dní v nemocnici při další chemoterapii vydrží.

Po prvním cyklu chemoterapie, tj. po 10-ti dnech, byla klientka opět vyšetřena. Při vyšetření lékaři zjistili, že se nádor zmenšil o 30-40%!!! a sami z tak skvělého výsledku za tak krátkou dobu byli velmi překvapeni.

Po každé terapii EFT je klientka klidnější, zlepšuje se psychické rozpoložení a klientka vždy odchází uvolněnější a v lepší náladě. Všechny negativní emoce po každé terapii klesly na intenzitě. A i když se pak někdy vrátily, nikdy v takové míře jako na začátku. Rovněž fyzické bolesti se při pravidelném ťukání snížily, takže klientka dokázala vydržet delší dobu bez léků tlumících bolest.

Sama klientka potvrdila, že ji ťukání a nové nasměrování myšlenek velmi pomáhá a povzbuzuje. Toto je určitě cesta, která při tak závažných onemocněních, povede k procesu uzdravení.

Tento rozepsaný příběh ještě neskončil. S klientkou jsem ve spojení a v terapii pokračujeme dále. Pevně věřím, že to bude příběh se šťastným koncem. EFT je úžasná metoda a při jejím vytrvalém používání navíc se změnou myšlení směrem ke vděčnosti, víře a lásce se určitě dočkáme uzdravení nejen těla, ale i duše.



 
Mgr. Jaroslava Madziová
Terapeut energetické psychologie & EFT